Použito vydané knihy Kněžice - Antonín Ondráček - Ota Pejchal
Nález koster
Při kopání základů skladiště u prodejny potravin byly v říjnu 1967 nalezeny dvě lidské kostry. Ležely v hloubce pouhých 60 cm, jedna z nich ústy dolů. Vznikla domněnka, že se tu stal zločin, jinak by byli nebožtíci pohřbeni na hřbitově. Možna, že šlo o nakažlivou chorobu z období válek. Odborníci ani policie nezjednali v této věci jasno. Zjištěno bylo pouze, že kostry ležely v zemi 60 až 100 let.
V říjnu 1974 se kopaly základy ke stavbám v bývalém zámeckém parku. V jeho rohu byly lnalezeny lidské kosti. V hloubce asi jeden a půl metru bylo objeveno 15 zachovalých lidských koster. Odborníci odhadli, že kosti byly v zemi 150 až 160 let. Všechny lebky měly neobyčejně zdravé zuby. Stáří pohřbených bylo kolem 30 let. Kostry ležely v zemi neurovnaně, a jak nebožtíci padli při pohřbívání do jámy. Nenašly se žádné zbytky oděvů, knoflíky či přezky. Je možné soudit, že jde o hromadný vojenský hrob z doby napoleonských válek. V kněžickém zámku byl pravděpodobně lazaret. Nalezené kosti byly opět pochovány blízko místa nálezu.
Cihlářská pec
V roce 1974 bylo ještě na pozemku v "Ďamách" pískoviště. Bylo likvidováno, aby se pozemek využil na ornou půdu. Traktoriska Josef Plavec, č. 100 vypráví :
"Srovnával jsem pásovým traktorem se lžící pískoviště a při tom jsem na sousedním poli, které dříve patřilo Bohumilu Urbánkovi, přišel na zajímavý nález. V hloubce asi 70 cm jsem narazil na základ cihlové zdi postavené do kruhu o průměru 2,50 až 3 metry. Cihlová zeď široká na délku cihly byla dokola obložena křemenáči, speklými žárem. Celková tloušťka zdi i s kamenným obložením byla asi metr. Domnívám se, že to byla cihlářská pec. Nález jsem považoval za bezvýznamnou věc, a proto jsem místo zahrnul a nikomu nic nehlásil."
Domnělý klášter a podzemní chodby
Uprostřed obce na místě domu č. 97 (František Dohnal) měl být podle ústního podání kdysi klášter. Při demolici starého domu zde měla jedna ze světnic starobylý původ. Místnost byla zaklenuta sklípkovou klenbou již od podlahy. Byla tak pevná, že se dala těžko rozbít. Ve sklepě byl podle vyprávění starších otvor do podzemní chodby. Prozrazoval se silným průvanem, který zahášel světlo. Otvor byl později zazděn.
Už dříve v r. 1947 byl adaptován dům č. 20 (Josef Kvasnička). Při kopání sklepa v hloubce asi 2 metry se objevila ve zvětralé skále podzemní chodba. Byla 2 metry široká a mohl jí projít vzpřímený člověk. Všichni účastníci stavby ji viděli na vlastní oči. Podle jejího směru soudili, že by to mohla být ona chodba, která podle Večeřova Domovopisu měla ochranný účel a o níž se vyprávělo, že vedla z domu číslo 97 na Muchovy palouky, kde jsou dnes objekty zemědělského družstva.
Také v domě Josefa Cahy v č. 21 se při kopání odpadového kanálu přišlo v hloubce 1,20 m na podzemní chodbu vytesanou ve zvětralé skále. Byla asi 3 metry široká, ale plná vody. Ani při intenzivním čerpání vody neubývalo. Otvor byl pak zasypán.
U vjezdu do stavení č. 45 (Jaroslav Diviš) se při hloubení příkopu kanalizace objevila chodba vytesaná ve zvětralé skále. Její strop měl tvar lomeného oblouku a byl asi metr pod povrchem. Byly navázány pruty v délce 6 metrů a jimi se zjišťovala chodba zasunuta zeminou, volná byla jen dutina pod stropem. Směr chodby napovídal, že vedla od kostela nebo od trvzi od "Hradsků" ke stavení číslo 45 a dále k potoku. Tato chodba byla odkryta i o několik desítek metrů výše proti stavení bývalého chudobince č. 157.
