Použito vydané knihy Kněžice - Antonín Ondráček - Ota Pejchal
Historie sklářství v Brodcích a Kněžicích
V Zlatomlýnském údolí, v povodí říčky Brtnice od Opatova do Brodců, byla v roce 1838 zapálena sklářská pec. Majitel brtnického panství Collalto využil vzrostlé lesy kolem osady Karlína k vytápění hutě. Dodnes se tam říká "Na hutích". V době největšího rozkvětu zaměstnávaly hutě na 400 lidí. Že to prospívalo blízkému okolí, potvrzuje například skutečnost, že Opatov měl tehdy 1800 obyvatel. Devět hospod a řada obchodníků a řemeslníků měly dobré živobytí z místních "huťáků" a "šlejfířů". V roce 1886 se však v huti přestalo pracovat. Okolní lesy prý byly spáleny, dlouhé dříví podražilo, byla i možnost jeho vývozu. Kníže Collalto nájemnou smlouvu s "glosmistrem" Bockem proto neobnovil. Karlínská huť vyhasla. Zastavila se i brusírna skla na vodní pohon pod hrází rybníka Zlatomlýn. Vedoucí glosmistři se odstěhovali do Rumunska k jinému šlechtici.
Jeden ze zaměstnanců karlínské hutě, brusičský mistr Antonín Jungwirt se svým společníkem Koschlerem, ještě 15 let před jejím uzavřením koupil v roce 1871 od Rudolfa Karáska starý hamr pod hrází rybníka Strážov. Zřídil z něho brusírnu skla. používal surovinu z karlínské hutě. Po jejím zrušení dovážel surové sklo z Antonínova Dolu, Dobronína a Janštejna. Poptávka po zboží byla velká. V roce 1886 zaměstnávala brusírna dvacet brusičů, většinou hranařů, několik zavrtávačů a kuglerů. Brousily se zde cylindry, dezertní a kompotové soupravy, fasetová skla do kočárových luceren, hranové stolní jídelní soupravy. Největším odběratelem byl anglický zákazník Gótigh. Prý se z Brodců vozilo sklo koňskými potahy až do severních Čech a do Vídně. Po čase došlo mezi společníky k roztržce. Glosmistr Koschler vyplatil svůj podíl spolumajiteli Jungwirtovi a odešel do Německa.
V roce 1891 postavil majitel brusírny novou obytnou budovu a v roce 1914 provedl nástavbu staré brusírny. Tam se však pracovalo jen asi 6 týdnů. Světová válka přerušila provoz až do roku 1919. Pak se pracovalo z poloviny na lehkém dekoru, z poloviny na hranovce. Sododraselná surovina se dovážela z Antonínova Dolu, Včelničky a Janštejna. Leštění skla se provádělo ručně v kamenných nádobách na dvoře pod širým nebem.
Hospodářská krize roku 1929 postihla i sklářský průmysl. Jungwirtova brusírna zkrachovala. Byli tu však ještě další brusiči se svými firmami jako Antonín Zadražil, Alois Polák, Ota Polák, Antonín Brabenec, František Kousal,
Bohuslav Šaroun, Karel Novák aj. Obchodovali s firmami Palme a Inwald.
V r. 1930 koupil brusírnu v soudní dražbě technický úředník skláren Inwald v Dobroníně Václav Horák. Nemohl založit vlastní firmu, protože by přišel o místo v Dobroníně. Brodecká brusírna byla v dezolátním stavu. Byly zde jen brusičké stolice a zastaralá turbina systému Bánki. Václav Horák se dohodl se Stanislavem Kousalem, vyučeným hladinářem, který byl bez zaměstnání, s Antonínem Zadražilem a několika místními brusiči a založil firmu Antonín Zadražil a spol. Brousilo se sklo ve mzdě pro firmu Inwald, což zajišťoval Václav Horák. Využívalo se vodní síly nižší režie než v samotné firmě Inwald. Za složité a obtížné situace se zmodernizoval vodní pohon brusírny tím, že Václav Horák postavil novou turbínovku, osadil ji novou turbínou Reiffenseteinovou a zakoupil 15 HP dieslův motor pro příapd nedostatku vody. V roce 1935 se stal Václav Horák ředitelem sklárny Antonínův Důl. Začal vyrábět olovnatý křišťál a podnik se dostal mezi přední sklárny u nás. Brodce mohly rozšířit výrobu, přijímat učně i další brusiče. Brusírnu vedl Stanislav Kousal a bratr Václava Horáka Josef. V roce 1937 pracovalo v brodecké brusírně na 40 lidí. Zakázky většinou pro export zajišťoval Václav Horák. V roce 1938 se staly Brodce samostatným podnikem, patřícím V. Horákovi. Když byl na začátku války Antonínův Důl arizován a novým majitelem se stal Němec Poselt, založil Horák v Brodcích novou firmu pod svým jménem. Postavil leštírnu a Brodce měly na nikom nezávislou brusírnu. Když byl v roce 1948 závod znárodněn, byl Václav Horák jeho vedoucím až do roku 1951. Musel s celou rodinou Brodce opustit. Dvě malé provozovny a devět domácích dílen byly od roku 1950 připojeny k znárodněnému závodu.
80 pracovníků se tísnilo v nevyhovujících dílnách. O zlepšení situace se jednalo s podnikem Bohemia Josefodol. V roce 1956 vypracoval Ota Janouček, vedoucí závodu, historiografii broušení skla v Brodcích jako podklad pro investiční záměr. Po mnoha jednáních byly v r. 1961 vypracovány studie a úkol, které byly schváleny podnikovým ředitelem.
Po jednání s Pozemními stavbami Brno byla schválena dokumentace a 8. 11. 1966 začaly terénní úpravy a stavby inženýrských sítí. Stavba byla dokončena a 24. října 1969 náměstkem ministra Jaroslavem Martiníkem slavnostně dána do provozu.
V roce posílaly sklárny Bohemia Brodce zboží do Itálie, Singapúru, Panamy, Kuvajtu, Jordánska, na Kypr, do Saudské Arábie, Spolkové republiky Německo, Švýcarska, Velké Británie, Sovětského svazu, Belgie, Iráku, USA, Řecka a nejvíce do Japonska. Všechno bez jediné reklamace.
