Domovopis Kněžic u Jihlavy, farní a školní obce
Napsal : Jan Večeřa, řídící učitel v.v.
Vydal Místní odbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu v Kněžicích 1937
Tiskla "Novina" Jihlava
Předmluva jako úvod
Chaloupky tiché, buďte požehnány,
nad hrobem starým kolébky vy nové,
z vás první vylétli skřivánkové,
nesouce jarní písně v nebes stany.
Václav Šolc
Tak jako mnozí jiní učitelé, podobně také já vyhotovil jsem k elementárnímu vyučování zeměpisnému plán učebny, školy, situaci její, mapu osady, obce. Těchto pomůcek nelze koupiti, ty si učitelé robí sami a touto prací nabývají nutného a milého zájmu, známostí a lásky pro své bydliště a působiště.
Láska k obci, v níž bydlíme, přenáší se na obyvatele, jejich předky a život.
Známostí o jednotlivé osadě, obci získáváme pozorováním, vyšetřováním, doptáváním, čtením, úsudkem a pod. Sdílením nabytých vědomostí vyučováním nazývá se místopis (topografie). Místopis záleží ve vědomostech zeměpisných, přírodovědeckých, hospodářských, kulturních, sociálních, dějepisných aj.
Vědomosti a vyučování, týkající se většího území politicky nebo přírodně omezeného a námi obývaného, např. někdejší panství, farní nebo školní obec třeba s více osadami - nazývá se domovopis.
Místopisem a domovopisem po stránce zeměpisné učíme se znáti a milovati své bydliště nejen ze skutečnosti, ale i z obrazů našeho bydliště - plánů a map.
V domovopisu možnou důkladností (již vynikají velcí lidé jako Goethe, Tolstoj, Beneš) zeměpisem získáváme mnohých zajímavých poznatků i historických. Doba výstavby domů a silnic, zánik osad a rybníků, vymýcení lesů a zalenění půdy, jména tratí a pod. charakterisující dobu a život někdejší. Mnohé detaily poskytují podněty k úsudkům a látku k počtům a slohu.
"Na půdě domova a v životě domova máme památky a pozůstatky, kde jsme účastni dějů sociálních a přírodních, vidíme stopy dějů, jež se odehrávaly v minulosti, jsou centrem, z něhož se díváme do naší vlasti, do celého světa, do života. Z něho jde spojení až tam, kde zraky naše sice dohlédnou, avšak kam duše naše, rozum, cit a vůle zasahují a života se účastní. To, co dítě vidí a dávno vidělo, stavíme opět před jeho zraky, aby se v tom dovedlo vyjadřovati. Celé vyučování stojí ve služvách jazyka vyučovacího, otročí mu... Na půdě domova žít a plně vyžít" (R Šimek, Vlastivěda)
Domov je mé srdce vlasti, jsou to lány pokropené potom otců, jejichž duch žije tu s vílami lesů a skřítky luhů, láska ke krbům chýší.
Domov je chrám našeho života národního. Jako je tělo schránka duše, podobně jsou dějiny sloučeny se zeměpisem. Nelze je ani v domovopisu odlučovati. Živý zájem pro domov a pamětihodnosti života na něm se odehrávajícího charakterisuje člověka. Netečnost a nevšímavost v tom ohledu svědčí o nižší úrovni jeho.
Porovnání domova, hledání a oceňování krás a zajímavostí jeho, pak sledování a zhodnocování života jeho, současného i minulého, je zajímavá a ušlechtilá věda vlastenecká. Dobrovolná, ochotná a radostná práce s ní spojená může býti nazývána ušlechtilým "sportem". Ten vyžaduje nejen duševní, ale i tělesnou práci, jíž je potřebí při hledání a pátrání.
Hledajíce památky života dávno minulého "mládí" svého i národa, napájíme se z jeho rajských zřídel. Touha stáří po mladosti je přirozena. Toť spojení věků! Netoužíme po návrtu do minulosti, hledáme v ní jen sílu životní k pokroku.
Je nesporno, že tato vlastivědná práce či "sport" je vhodna pro mé stáří, ale přesto lituji, že nevěnoval jsem se jí více v minulých dobách, kdy bylo více sil. Nedovolovaly mnohé životní povinnosti, ač dle možnosti jsem přispíval jiným pracovníkům.
Aspoň takové součinnosti - mládí se stářím - dovolávám se při této nynější své práci. Zájem, láska, obětavost, služba veřejnosti jsou podmínkou, a radost z práce, zvláště z nálezů - jsou odměnou té práce. Velmi vhodné je toto zaměstnání pro inteligenci, žijící na vsi. Jí přilne k našemu venkovu a chrání se jí před všedněním, nalezneme v ní náhradu za přednosti města. Vesnice, které zachovaly národ před zánikem, žijí posud primitivním životem a jsou dosud bohaty zajímavostmi. Vesnic je větší počet a zasluhují větší pozornosti, poněvadž bývalo na ně zapomínáno. Je v tom jistý druh demokracie. - Veďte pečlivě obecní kroniky a zakládajte archivy! Učte hledati a vážiti si vlastivědných pokladů našich vesniček.
Je v nich mnoho, jako např. nářečí, kroj, zvyky, pověsti, písně, pohádky a jiné.
Kněžice jsou jednou z větších dědin na Moravě a nejsou tedy poslední z obcí venkovských, ač nezachovalo se o nich mnoho zpráv z minulosti.
Jsem již 30 let příslušníkem této obce, nastoupiv roku 1906 službu jako řídící učitel na tamnější škole. Doufám, že poměr můj k této obci se nezmění. - Na osvědčení svých občanských citů a povinností jsem v jubilejním roce 1936 podnikl uspořádání "Domovopisu Kněžic", vynasnaživ se, aby jeho počátek sbíráním látky zapadl do tohoto významného roku. K tomu mne lákala i jiná významná výročí.
Úvádím následující výročí : 630. výročí úmrtí Václava III., 500. výročí prohlášení kompaktát, 400. výročí úmrtí posledního probošta v Kněžicích a kardinála Dietrichštejna, 100. výročí úmrtí Karla Hynka Máchy, 90. výročí narozenin Svat. Čecha, 80. výročí úmrtí J. K. Tyla, 70. výročí války pruské, 60. výročí úmrtí Fr. Palackého, 50. výročí založení Národní jednoty pro jz. M., 30. výročí úmrtí Fr. Bartoše, 30. výročí vydání def. řádu školního.
Původně se jednalo jen o místopis Kněžic. Později rozšířen záměr z důvodů samozřejmých na farní a školní obec, zabírající osady : Kněžice, Vísku, Rychlov, Brodce, Hrutov, Jestřebí a Novou Brtnici. Obyvatele těchto osad sjednocuje kostel, do roku 1874 škola, hřbitov, zeměpisné položení aj.. Tato potřebná jednota má býti upevněna i tímto spiskem, "Domovopis", sledujícím regionalismus, a má přispěti k otupení ostří někdejší leckde se vysyktující řevnivosti sousedských osad.
Mým přáním je, aby tato práce, k níž sílu jsem čerpal z lásky, trpělivosti a vytrvalosti, přispěla k rozkvětu našeho venkova a vzrůstu blaha jeho lidu.
V Jihlavě 1. března 1937
Jan Večeřa
I. Jméno, velikost a poloha obcí a osad
1. Jména místní (osad a obcí) mají své významy. "Ve jménech Stráž, Požáry, Žďár, Třebětice atd. doznívá a žije vlastně dosud život, to jsou životní centra, spodní hlasy života našeho. Nezajímáme se o ně proto, že zde jsou, nýbrž proto, že je v ncih život." (R. Šimek, Vlastivěda)
Asi do 12. století neměly jména osady, nýbrž jejich obyvatelé. Ti jmenováni byli podle zaměstnání (Brtníci, Bečváři, Uhlíři), dle vlastností (Hněvníci, Dobrovici, Svatobořici), dle sídla (Podbořani, Dolňáci, Lipníci), dle poddanství (Zdislavici, Popovici, Králevici).
Téhož původu je jméno Kněžice, podle kterého psal se starobylý rod vladycký, z něhož r. 1222 se připomínají Dětřich a Jindřich z Kněžic (Z toho je jasno, že Kněžice byly již ve 12. stol.). Obyvatelé tehdejší nazýváni Kněžicic, tj. knížecí lidé poddaní knížeti (nejspíše Vladislavovi II.). Když k nám byly zaváděny zvyky německé a jména byla poněmčována, nazývala se naše obec též Knesicz. Vladka nazýval se Kněžic, což lze vyložiti z lidu, který se nazýval Kněžici. Později přeneseno jména na osadu, a tak vzniklo jméno Kněžice.
Obcí se jménem Kněžice je v naší republice více. Je jisto, že některé obce byly tak jmenovány od závislosti kněžské nebo v nich bylo mnoho majetku kněží. Ty obce však vznikly v době pozdější. Uvádím Kněžice s bližšími daty z té příčiny, že nutno adresy plně psáti.
Kněžice p. Ronov. Čáslav. - K. (Gross Herrndorf), okr. Něm. Jablonné, Čechy. - K. u Městce Králové, Čechy. K. (Knieschitz) u Podbořan. - K. u Jihl. - K. p. Běšiny, okr. Klatovy. - K. (Schreibendorf) p. Hořejší Vrchlabí. - K. p. Petrovice u Sušic. - K. v. Bobrové (Pfaffenschlag), Krumlov. - K., p. Popovice (Pfaffendorf), okr. Děčín. - K. Malé (Kněžičky), p. Lovčice, okr. Jablonné.
Jako Kněžice mají podobný původ jména následujícíh místních obcí : Kněž, Kněžati, Kněždub, Kněžehlady, Kněživsí, Kněživsko, Kněžihať, Kněžičky, Kněživka, Kněžkovice, Kněžkuty, Kněžmost, Kněžice, Kněžpole, Kněžstvo, Kněžství, Kněžičky, Kněžkovice, Kn. Dolní, Kn. Hořejší.
Týž původ mají jména 30 míst, jako Popov, Popovice.
Jméno Brodce je zdrobnělina slova brod, přechod přes říčku Brtničku tekoucí touto obcí, jež byla kdysi zajisté větší.
Jméno Hrutov je odvozeno od jména majitele této obce, Hruta.
Víska znamená malou ves.
Rychlov byl snad brzo vystavěn.
Jestřebí je výše položené a mělo mnoho lesů, v nichž hnízdili jestřábi.
Nová Brtnice vznikla ku konci 18. stol. a byla pojmenována jako blízký městys s přívlastkem Malá.
2. Velikost. Náš domov není nejmenší mezi obcemi téhož nebo podobného jména. Vyniká mnohými pamětihodnostmi a krásou i velikostí povrchu zemského.
3. Poloha. Přemětem našeho Domovopisu je farní a školní obec. K farní obci Kněžice patří 6 osad (kromě N. Brtnice, který je přifařena k Heralticím). Šest osad (kromě Jestřebí, které je samostatnou školní obcí) tvoří školní obec Kněžice. Každá z našich osad je zvláštní berní a soudní obcí. Kněžice s Vískou a Rychlovem jsou jednou, Brodce, Hrutov a Jestřebí jsou každá samostatnou politickou nebo místní obcí. Nová Brtnice je část pol. obce Zašovic.
Položení osad kolem Kněžic je následující : Víska půl km na východ, Rychlov 2 km na severovýchod, Brodce půl km na jih, Hrutov 2 km na jihovýchod, Jestřebí 4 km na severozápad, N. Brtnice 2 a půl km na východ.
Všechny 4 jmenované místní obce jsou dle plochy asi čtrnáctina okresu jihlavského (57.195.9383) : N. Brtnice je v okrese třebíčském.
Toto naše území má následující zeměpisnou polohu : Leží 12 km na východ od polovice 13. poledníku (od Třeště), a 25 km na sever od 49. rovnoběžky (od Jemnice)
II: Hranice a okolní obce
Naše osady (obce) sousedí s těmito obcemi jihlavského okresu : Kněžice a Rychlov na severu s Brtnicí, Jestřebí na východě s Brtnicí, na severu s Uhřínovicemi, na západě s Prostředkovicemi a Stonařovem, na jihu s Malou Brtnicí a Opatovem, s nímž též na jihu hraničí Brodce, Kněžice a Nová Brtnice hraničí na východě s Heralticemi, Zašovicemi a Radonínem.
III. Spojovací protředky
1. Osady jsou z různých příčin (obchod, pomoc aj.) spojeny cestami a silnicemi. V pátrání po dějinách cest a silnic získal jsem obětavou činností př. Šilhavého mnoho cenné látky od autorit jak úředních, tak i literárních (dr. Novák, dr. Šebánek, prof. Haták, hr. Koženský, prof. Smrtka, inž. Chláňa). Z toho nejdůležitější k materiálu vlastnímu.
Tak jako staří Římané stavěli silnice více z ohledu vojenského, tak i v říši Rakouské se stavbou řádných silnic započalo se za doby cís. Marie Terezie pro účely strategické, jak toho vyžadovala obrana státu proti četným nepřátelům.
Na Moravě byly veřejné cesty a silnice známy již v nejdávnějších dobách, na něž dějiny našeho národa navazují. Povinností každé župy v zemích českých bylo, aby ve svém okrsku udržovala cesty i mosty v dobrém stavu, a dle potřeby zřizovala nové. Za užívání mostů, cest pozemních a vodních vybíráno bylo ve městech, poblíž hradů a mostů tzv. "mýto", o němž se děje zmínka písemná již v 10. a 11. stol. Z jeho výnosu měly býti v dobrém stavu udržovány. Časem mýt přibývalo, ale péče o silnice a mosty byla zcela nedostatečná.
V 16. stol. šla silnice z Vídně přes Znojmo, Mor. Budějovice, Třebíč, Jihlavu a Kut. Horu do Prahy.
V reskriptu císaře Josefa II. r. 1705 bylo rozhodnuto, že panství má s městy učiniti nové narovnání ... "silnice a mosty nadále samo udržovati má." Jest pozoruhodné, že z výnosu mýt měly býti upravovány pouze silnice k Brnu, Praze a Jihlavě.
Stavba silnic byla prováděna robotníky, kteří dvě míle daleko dodvávali káman a povozy. Silnice neměly patřičkou šířku a vypouklost. byly povrchně stavěny a nebyly sjízdné.
Teprve za Marie Terezie stavěny byly nové a staré opravovány. V letech 1751-1760 byla přestavěna silnice vídeňsko-pražská. Do r. 1751 bylo na Moravě 28 1/2 mil silnic. Ředitelem staveb silnic byl hr. Kořenský.
Kolem silnic byly čtyřnásobné pruhy pozemků, po nichž se jezdívalo za nepříznivého počasí, aby se ušetřilo silnic.
Podle toho, kdo je udržuje, jsou silnice erární (dříve císařské), zemské, okresní a obecní. Podle dekretu dvorské kanceláře ze dne 26. srpna 1803 mají býti říšské silnice 5 sáhů (9.48m), zemské 6.95 m široké.
Ve zlepšení silnic a stavění nových pokračováno v 19. stol. Jak staré, tak i nové byly obyčejně vedeny kolem řek údolími a po hřebenech hor.
Osada Kněžice je na křižovatce dvou silnic okresních a to :
a) okresní silnice Třebíč, Stonařov, Batelov, Horní Cerekev, odbočují se státní silnice Náměšť, Třebíč, Telč (Strmilov, Slavonice) od Červených Hospod a vcházejí na území našeho domova, na katastru obec N. Brtnice ve vzálenosti 11.656 km a jdouc na západ N. Brtnicí, Kněžicemi, Vískou a Jestřebím a končí na hranici jestřebsko-stonařovské (u kapličky, dosahuje tam délky 19.522 km).
Délku silnic značí tzv. mílné kameny (značí míle). Jsou na nich poznačeny kilometry ajejich desetiny (tisíciny). Jeden od druhého je 200 m vzdálen čili po 0,2 km. Uvedená silnice vedla dříve z Brna, a proto je dosud staré číslování na mílných kamenech. Např. u radnice v Kněžicích je mílný kámen s číslem 63.6 km, což znamená délku silnice z Brna. Až bude provedeno nové číslování, bude na kameni nazančeno 14 km, což je vzdálenost do Třebíče.
b) okresní silnice Želetava, Opatov, Brtnice, odbočuje se státní silnice Moravské Budějovice, Stonařov, Jihlava a vstupuje na pozemky katastrální obce Borodce ve vzdálenosti 11 tisíc 724 m, prochází obcí Kněžicemi, končíc na hranici kněžicko-brtnické.
Ve snaze zjistiti, kdy tyto hlavní dvě silnice byly postaveny, všimnul jsem si v "Topografii" Wolného u r. 1846 poznamenání, že Kněžice jsou na silnici od Želetavy k Jihlavě vedoucí. O silnici ke Třebíči je zmínka v Topografii církevní z r. 1860. Z toho lze souditi, že silnice první byla vystavěna před r. 1850 a druhá po něm.
c)Mimo tyto dvě hlavní je dále okresní silnice Jihlava, Brtnice, Nová Brtnice čp. 208 ve výměře 1.908 ha, délky 272 m v N. Brtnici.
d) Okresní silnice Brtnice, Jestřeví pč. 1030 ve výměře 2.6190 ha, v délce 3.770 km v Jestřebí. Tato silnice takénemá nové číslování mílných kamenů.
e) Část okresní silnice pod a) uvedená od hranic Zašovic k N. Brtnici čp. 206 vým. 0.5148 ha.
2. Obecní cesty mají důležitost nejen jako komunikační (spojovací) prostředek, ale zvláště v ohledu hospodářském. Tyto cesty jsou obyčejně majetek obecní. Dobrý stav těchto cest usnadňuje polní práci a svědčí o pokroku obyvatelstva. také množství polních cest má menší význam.
Cesty polní v našich berních obcích mají následující výměru : Kněžice 24.7263, Víska 6.3036, Rychlov 2.7498, Brodce 4.3516, Hrutov 4.3093, Jestřebí 10.5913 ha.
3. Mosty na silnici k Třebíči : přes Brtničku u hostince Urbánkova, přes potok vísský (vybudován roku 1929), Horní most přes potok z Randulek. - V Kněžicích přes potok Luže Malovaný most, který je v cestě od Jestřebí na Aleje. Název tohoto mostu je odvozen z toho, že býval obložen fošnami obarvenými barvami knížete Collalta - černou a bílou. Na silnici k Brtnici vede přes potok jestřebský další most. - V Brodcích je most přes Brtničku, na něm je socha P. Marie z r. 1659.
4. Veřejný statek jsou předměty a pozemky zvl. silnice a cesty všeobecně užívané. Jest buďto zemský nebo obecní. Při zakládání nových knih pozemkových nebyla zřízena zvláštní vložka pro veřejný statek a nebyl tudíž veřejný statek veden v pozemkových knihách. Z té příčiny nebylo dříve jednotných předpisů pro knihovní provedení změn následkem zmenšení nebo zvětšní parcely vodní, silniční apod. Později teprve zřízeny byly při knihovních soudech, tzv. seznamy veřejného statku, které však nejsou knihovní vložkou. Změny veřejného statku nutno však vyznačit v knihovních operátech, v mapě a v pozemkové knize. V té přičině platí u nás výnos c. k. vrchního soudu v Praze ze dne 6. června 1902 číslo 9985.
5. Staré silnice a cesty. O Ferdinandu I. je zapsáno, že jel do Prahy ke korunovaci rl. 1527 od Mor. Budějovic přes Brtnici k Jihlavě. Lze se domnívati, že údolím Brtničky vedla cesta. Lze předpokládati, že zdejší tvrz měla se světem spojení a že spojení k jihu bylo důležité, čemuž nasvědčuje Strážov a Stráží hora, jižně od Brodců a Hrutova. - Blíže myslivny mezi alejí brtnickou je starý poškozený, nevysoký kamenný kříž typu cyrilometodějského. Stojí na místě, kudy vedla kdysi cesta, po níž jsou tam stopy a o níž svědčí název trati "U německé stezky" u Jestřebí, kudy asi vedla ona cesta k Jihlavě, odkudž chodili po ní snad i horníci k dolům do Předína, kde jsou po ní stopy jako na Alejích.
6. Staré památníky. Na tyto zajímavosti je náš kraj dost bohat. Nejstarší památník je baba z kamene hrubě vytesaná staroslovanská modla, bohyně přírody, které se uchovaly i v době křesťanství, tak jako mnohé jiné jsou až dosud uchovány. Ty bohyně byly dobré (zlaté) a zlé (ze železa), zv. ježibaby. Taková baba je u Pocoucova (Třebíč) ze 17. stol. a u Poděbab (Něm. Brod). Je oprávněná domněnka, že zaváděním křesťanství byly tyto modly přeměňovány v kříže, při čemž rameno někdy upadlo, jak se asi stalo s křížem na Alejích pč. 996. Zdá se, že místo sochy baby bylo používáno balvanu nebo desky kamenné, na níž později vytesán kříž. Takový původ má snad "babí kříž" na východním kraji Alejí v katastrální obci Kněžicích čp. 987/2.
Na tom místě prý kdysi lupič Grassl (dle jiné pověsti Žižka) za pohanu sebe posadil bábu na ševcovské cvočky na pařez zasazené. Takovou pověstí vykládá náš lid původ a význam přívlastku "babí". Na důkaz nesprávného výkladu tohoto významu svědčí úcta, kterou lid těm kamenům vzdával, jako dědictví po předcích pohanských. Tento kámen r. 1922 někdo (prý z Kněžic) si odvezl domů, aby ho použil jako prahu. Ale po dvou dnech byl vrácen na své místo pro výčitky svědomí pachatele. Babí hora u Hrutova je důkazem úcty k této bohyni.
U cest stávaly tzv. smírčí kříže na místě, kde se stala nějaká vražda nebo jiná smrt. Někdejší úřady nařizovaly často za trest postaviti kříž. Není-li podobného původu "babák" ve víské trati "Pod vrchem" u cesty k Brtnici na pozemku pars. č. 143? Je to 62 cm vysoký, 35 cm široký a 10 cm tlustý kámen. Na přední straně je delší nápis dosud nerozluštěný a na druhé straně maltézský kříž s letopočtem 1748.
Podobný smírčí kříž je na Alejích tzv. "Jaegerkreuz" v trati "U zabitého" (7m) parc. č. 866/1. Je to plochý kámen (rozměrů 110x75x15 cm), na němž je vytesán listnatý strom, puška na křesací kámen, umrlčí lebka se zkříženými kostmi a kolem těch reliéfů je vytesáno málo čitelné písmo.
Pověst praví, že se tam hajný s pytlákem současně zastřelili. Lidé říkávali, že se tu v pravé poledne objevují vousatí muži.
V témže revíru na stonařovské hranici parc. č. 866/1 7m je kámen nízký, 80 cm široký s maltéz. a hákovými kříži. Říkají mu na panství "Thingstein" a je prý to památník jakéhosi něm. tajného soudu.
Také na stráni hrutovské je ve sklaním balvanu vytesán hrubý kříž.
7. Památníky nové byly postavovány u silnic, cest, v tratích. Jsou to boží muka a kříže, mající význam nejen náboženský, ale i národní, místní a rodinný.
Boží muka je sloupec buď z kamene vytesaný čtyřhranný nebo z cihel vystavěný. Vrchní část má kapličkovitý tvar, v jehož čtyřech výklencích nebo jen v předním jsou obrázky nebo sošky. Čtyřhranná stříška má nahoře kříž. Na některých místech je viděti boží muka se sloupem osmihranným, což by poukazovalo k byzantickému původu. Boží muka jsou památky velmi staré je oprávněná domněnka, že stavění jejich u našich vesnic počalo v době, když cyrilo-methodějských křížů nebylo na Moravě stavěno, v Čechách nebylo stavěno. U nás byla stavěna asi z podobné příčiny, jako smírčí kříže. V soudní knize panství velkomeziříčského z r. 1665 uvádí se, že bylo uloženo osobám, které byly rukojmím za hrdla zbavené, postaviti boží muka nebo kříž. - U kněžického hřbitova jsou boží muka taková.
Křížů na pozemcích našeho domava je postaveno dosti mnoho, nejvíce však ku konci 19. a na začátku 20. století. Je zajímavo zjišťovati též pohnutky jich postavení (na některých je to napsáno). Škoda, že ve farních kronikách není o tom záznamů, jsou tam uloženy pouze reversy o jich udržování.
Poznamenávám o následujícíh křížích, z čeho jsou, kde stojí a jaké na nich nápisy. Data charakterisují lid a dobu.
U silnice ke Stonařovu vedoucí jsou 3 kříže, 2 na levé a 1 na pravé straně : a) na pozemku pč. 1500 je kříž železný s kamenným podstavcem(nese nápis : Pochválen buď Pán Ježíš Kristus. Postaven od manželů Brigity a Jana Šilhanových r. 1894), b) na parc. č. 1464 je kříž z téhož materiálu (Pochválen buď Ježíš Kristus - manželé Kmentovi), c) na pravé straně silnice parc. č. 1080 je kříž kamenný (Kříž Tvůj, o Pane, budiž nám vítězstvím nad nepřáteli ctí a slavou v životě a smrti naši. Amen. Gal. 6.14 Ku cti a slávě boží věnovali bratři Ladislav a Method Škorpík z Kněžic r. 1905).
U silnice k Brtnici jsou dva kříže po levé straně a to : a) v Ďamách na parc. č. 766 železný kříž s kamenným podstavcem (Ku cti a chvále boží), b) Na číhadlech na parc. č. 370 kamenný kříž (Pojďte ke mně, kteří pracujete a obtíženi jste, já vás občerstvím. Ku cti a chvále boží postaveno). post. r. 1903 Marie Paznohtová.
U silnice k Okříškám a) po levé straně u dolního mostu na parc. č. 2763/3 stojí železný kříž s kamenným podstavcem (Poutníče, zde stůj, rány moje rozvažuj, rány moje kynou, léta tvoje hynou, přijde smrt, soud nastane, kam se duše tvoje dostane! Ku cti a chvále boží a na památku kněžických prvotin slavných 1869 postavili Fr. a Marie Nešpor.) Tento dřívejší nápis časem sešel a když nebyl odnoven nahrazen tímto : "Ku cti a chvále boží", b) V horách u horního mostu na pravé straně parc. č. 2686 je kříž z téhož materiálu (Můj Ježíši, smilování! Ku cti a chvále boží na poděkování za uzdravení postavili kříž tento manželé Nováčkovi z Kněžic L. P. 1892).
Nad větrovem "Na vévozcích" na parc. č. 2788 je 50 let starý kříž železný s kamenným podstavcem. Dříve tu stával vysoký dřevěný kříž s plechovým kristem. Postavila jej obec.
U panské cesty od zámku na Aleje na pravé straně na parc. č. 913 je postaven železný kříž s kamenným podstavcem (Pochválen buď Pán Ježíš Kristus! Postavili Jan a Karolína Šuba 1895).
U silnice k Brodcům stojí po pravé straně 2 železné kříže s kamennými podstaci a to : a)na parc. č. 2216 (Pochválen buď Ježíš Kristus. Postavili Vít a Marie Obrdlík 1890), b) u Brodců na parc. č. 2235/11 (Pochválen buď Ježíš Kristus, pochválen buď na věky! Postavila obec Brodce 1867).
U Rychlova a) na par. č. 165 (Za zemřelé dítky postavil 1914 Tomáš Šťáva), b) u silnice od Brtnice k Nové Brtnici na parc. č. 174 (Pochválen buď Pán Ježíš Kristus. Ku cti a chvále Boží, aby to sloužilo všem duším ku spasení. Postavil Kružík č. 10, c) obecní kříž železný s černým podstavcem na hranicic Rychlova a Vísky parc. č. 154.
Kříže u Nové Brtnice. Na návsi : kříž železný s kamen. pdstavcem na parc. č. 57 (Pochválen buď Ježíš Kristus), kamenný na parc. č. 50 (Pochválen buď svatý kříž, na němž umřel Pán Ježíš, pozdravuj ho duše má, abys byla spasena. Ke citi a chvále boží věnovali manželé Jan a Františka Málkovi roku 1927) - Na hranici jihlovsko-třebíčské na parc. č. 193 je kříž kamenný (Pochválen buď Ježíš Kristus! K upomínce Methoda Nejedlého. Padl na ruském bojišti roku 1914 stár 24 let). - U rozcestí k Brtnici a Kněžicích na parc. č. 82 je kříž železný s kamenným podstavcem (Pochválen Ježíš Kristus! Na památku manželům Josefu a Antonii Zimolovým, odjetým do Ameriky. postaven r. 1926).
U Brodců kříž Drštičků za hájovnou na parc. č. 325 (ku cti a chvále boží rodina Drštičkova).
U Hrutova "Na krajince" železný kříž s kamenným podstavcem na parc. č. 708 (Ode mne odstup, abych se chlubil jedině v kříži Páně). - Na stráni pč. 628 kamenný kříž postavila obec za padlé vojíny ve světové válce. - Železný kříž na rozcestí parc. č. 719 z r. 1878 (Ke cti a chvále boží) věnovala obec Hrutov.
U Jestřebí. Na Střemči r. 1878 postavil kříž Fr. Šindelář. - Téhož roku postavil železný kříž s kamenným podstavcem na parc. č. 434 za Ondrákovými Fr. Přibyl (Pochválen buď Pán Ježíš Kristus. Až na věky amen. Tento kříž věnovali Frant. a Antonie Přibyl r. 1878). - U cesty kněžické na parc. č. 306 je železný kříž s kamen. podstavcem (Pochválen Pán Ježíš Kristus. Ku cti a chvále boží věnovali manželé Josef a Anna Divišovi na pamět dvou dítek zemřelých 1891). - Na návsi jsou 2 kříže : železný s kamenným podstavcem postavil Frant. Šindelář roku 1936 a kříž Blažků.
Kaplička. Na křižovatce silnic vedoucích od Brtnice přes Jestřebí a od Kněžic do Stonařova, stojí kaplička s obrázkem sv. Trojice. Blízko ní na parc. č. 97, kterou vedou hranice jestřebsko- stonařovské, je zasazen vyšší kámen, tzv. mezník. O tomto mezníku jde pověst :
Potrestaný lesmistr. Před dávným časem žil v Brtnici jeden lesmistr, který s lidem ukrutně zacházel. Nepřál nikomu kus dřeva z lesa a každé provinění trestal trestem krutým. Proto sám v hrobě nenalezl pokoje. Po smrti chodil v zámeckém stromořadí. Pokřikoval na lid a znepokojoval jej. Někdy se také přidružil k chodcům a doprovázel je cestou beze slova. tak šel s knězem až do fary, služku doprovázel ze zámku ke sklepu a stále dával najevo, že nemá v hrobě žádného kliud a pokoje. Konečně pokoj nalezl, když kněz jej zažehnal .Lid tvrdí, že tělo jeho nebo jen hlava odpočívá u kapličky pod oním hraničním kamenem.
(Dle A. Hoffmanna)
8. Stromy kolem silnic jsou životními orientačními body, které mají důležitý význam, zvláště v tuhách zimách, kdy vše, i kříže ve sněhu hlubokém zaniknou a kdy jak pocestnému, tak i jízdě stromy značí, kde je silnice. V parném létě občerstvují stromy svými stíny. Ovocné stromoví dává svými plody značný užitek a je jak na jaře, tak i na podzim okrasou krajiny. Škoda, že u nás je ještě málo tohoto stromoví kolem silnic. Nová Brtnice v tomto ohledu činí čestnou vyjímku, majíc u silnic dosti mnoho stromoví ovocného. Kolem silnic jiných v našem území jsou většinou stromy zv. divoké a to : klen, osika, jeřáb, lípa, jasan. Mnozí doporučují aspoň jeřáb šlechtěný.
Stromoví kolem silnic zpříjemňuje nám cestu, když jdeme nebo jedeme do světa za životními potřebami. Nejdůležitějším cílem našich cest je Jihlava a Okříšky. Jihlava 17 1/2 km vzdálená je nejbližším střediskem obchodním a v Okříškách (8 km) je nejbližší nádraží, jezdívá tam pošta.
V. Útvar povrchu
Osada Kněžice na křižovatce dvou okresních silnic, jež jako ramena kříže ukazují a 4 světové strany, stoupající na východ 103, na západ 87, na jih 78, na sever 30 m. Kněžice leží v kotlině, v jedné z nejkrásnějších partií říčky Brtničky. Má polohu podobnou jako Brtnice, Stonařov, Třešť. Terén tohoto nám milého koutu vlasti je to nejkrásnější ze všeho, čím obdařen náš domov. Ty hory naše nás blaží a vychovávají. I vzpomínky na to "dálné údolí" blaží vzdálené Kněžičany.
Největší požitek poskytuje podhled s "Hor", odkud slunce a měsíc vychází, a kde v tichém postoji loučíme se s Kněžicemi odcházejíce do světa anebo je pozdravujeme při návratu nebo návštěvě.
Jdouce z Okříšek po silnici Třebíč - Stonařov - Třešť kolem N. Brtnice, octneme se u myslivny na hranici třebíčského a jihlavského okresu, kde mezi Černými lesy a Kněžickým lesem je nejvyšší místo 649 m. Toto místo mi připomíná Hettešův obraz " J. A. Komenský loučí se s vlastí". Nad tímto lesním průsmykem vycházívá slunce a měsíc. Jak velebný to pohled na Kněžice a okolí!
Od této vyvýšeniny táhne se řada kopců : na sever 639 m, na jih 618 m Zounarka, 658m Hliniště, 618 m Stráží hora, 594 m Na kříži, 637 m.
Na západě od Jestřebí k jihu se táhnoucí je podobný horský hřeben, tatkéž zalesněný, zv. Jestřebský les s kopci : U kříže 623 m, Liščí hora 619 m, na Alejích 613 m a 592 m, Na skalkách 601 m, v Opatovském lese 604 m.
Tyto dva svými svahy k sobě obrácené hřebeny jsou ochranou a živitelkou lidí a živočichů. Podobají se mi kolébce a knize životní moudrosti. - Jsou vodními předěly, jak bude k kap. VI. ukázáno. Se svahů těchto hřebenů stékají potůčky do říčky Brtničky. Téměř celé území našeho domova je povodí Brtničky, čímž jsou tyto obce sjednoceny.
Kotlina či údolí Brtničky je na severu sevřeno kopci vých., od Jestřeví 609 a 552 m a sev. od Rychlova 588 m, na jihu svírají toto údolí kopce : Na podlesí 599, Kamenný vrch 631, Stráží hora 614, babí hora 590 a Buková 647 m.
Pěkné pozadí Kněžic na severu tvoří Víský vrch.
Spád Brtničky k severu určuje sklon jejího údolí. Nejen vyvýšeniny, ale i údolí našeho domova jsou púvabná. Roznamitostí obou vyniká Jestřebský les se sedmi průsekami zv. Aleje. Rozkošné je údolí vedoucí z opatovské aleje k brusírně brodecké, pak ku Zlatomlýnu. Toto údolí se vyrovná mnohým vzdáleným a hledaným krajům. Hluboké údolí, vysoké stráně zalesněné, mezi nimiž po sytě zelené louce vine se jako stříbrná niť Zlatonosná Brtnička. Těchto krás měla by si všímati turistika a sport. Toto opravdu romantické údolí je 3 km dlouhé a projíti jím je pravá rozkoš.
Ta krása terénu našeho drahého úseku Českomoravské vysočiny zasluhuje vyhovujícího a pěkného zobrazení jako podnětu lásky a pomůcky k dokonalé znalosti vlastenecké.
Na té mapě je povrch zobrazen vrstevnicemi a šrafováním. Vrstevnice je uzavřená křivka spojující místa též výšky nad mořem. Vzdálenost kol má od jedné vrstevnice značí stoupání nebo klesání po 10 m. Kde jsou vrstevnice hustší, tam je stoupání prudké, jinak pozvolné. Šrafováním je znázorněna plastika, čím kolmější půda, tím méně je osvětlena, poněvadž na ni padají paprsky sluneční šikmo, čímž je tmavější. Jinak síli šrafů vysvětluje tok vody po svahu, čím příkrejší je svah, tím silnější a kratší jsou šrafy.
Vynikající vyvýšeniny značí se kroužkem, od něhož jsou krátké přímky proti sobě. To jsou koty.
Dlužno ještě podotknouti, že dle topografické mapy hotoví se mapy plastické.
VI. Vodstvo
1. Vody tekoucí
Tak jako lidé údolími řek cestovali, tak i při těch vodách se usazovali. Voda byla nutnou potřebou, v řece lovili ryby a u ní zvěř, která se tam chodila napájet. Okolní půda skýtala pící a jako ornice dávala úrodu.
Téměž každou zemí, okresem a krajem protéká hlavní řeka. Naším domovem protéká Brtnička, kterou již Schwoy ve své Topografii nazývá Zlatonosnou. Tato zajímavá a milá říčka počíná 3 km jižně od Předína, záp. od Valdorfky na Fialově louce, v kraji s kopci až 710 m (Hory). Započinavši dráhu 25,5 km, ubírá se k severu přes Předín, Opatov, Brtnici až pod Komárovice, kde se obrací k východu a končí za Rokštýnem, vlévajíc se do řeky Jihlavy. Její dráha vede sedmi rybníky, jež uvádím s výškou dna a výměrou v závorce a to : 1. Předínský 610 m, 2. Vidlák 590 m (14.95.haú, 3. Opatovský 580 m, 4. Zlatomlýn 565 m (6.65 hs), 5. Strážov 560 m (8.31 ha), 6. Panský ryník 536 m (14.6689 ha), 7. Rychlovský rybník 521 m (2.3449 ha).
Kromě uvedenými rybníky je Brtička zesílena rybníkem Jinšovem (6.26 ha), do kterého vtéká potok tekoucí od Hladova. Do Vidláka teče potok od Hor.
Se strany západní od Dlouhé Brtnice přes Brtničku údolím karlínským teče potok do Zlatomlýna.
Další přítok s levé strany (pod Zlatomlýnem), vznikající na Alejích na Horním Bělohlávku (u Stančic) a tekoucí po Červ. Žlábkách do Brtničky nad Strážovem. - Severozápadně od brusírny na Ovčačce (u Babího kříže) vzniká další přítok Brtničky vtékající do ní pod Strážovem. - Potok tekoucí Lužemi začíná u kapličky sv. Trojice u Jestřebí a vlévá se v jižním konci Kněžic do říčky. Do tohoto potoku vlévá se potůček tekoucí s Valkonovců (je však již 4 roky vyschlý). Se strany pravé s Alejí (Komora) ze studánky u starého kříže teče pramen Čapkovými žlaby do onoho potoka Luže. - Jestřebcemi od Jestřebí teče potok, jehož prameny jsou ve Lhotce a na Sklenářově louce, vlévá se do Brtničky pod Měrnicí.
Přítoky s pravé strany. Potok na Turkově rybníku (nyní louka) vyvírající teče do Zlatomlýna. - Z Nového rybníka u Hrutova tekoucí potok přes Hrutov spojuje se jv. od Brodců s jiným od jihu tekoucím a vtéká do jižního cípu Pan. rybníka. - V Kobylenci na pč. 2814 pramení protok tekoucí "Žlabem" a zesílený pramenem s pč. 2978 na Randulkách kolem silnice a beroucí se Vískou vtéká do Brtničky u hostince Urbánkova. Této vody využito pro vodovod. - Také u Rychlova přijímá Brtnička malý potůček.
Z uvedeného ja patrno, že Brtnička má hojnost vody a její síly je vužito ve 14 mlýnech, 1 brusírně, 1 škrobárně.
Z jejího písku (od pramene ke Zlatomlýnu) rýžováno zlato. V těch místech je její voda křišťálová a za starodávna žili v ní pstruzi.
Celé údolí Brtničky od pramenů až k ústí vyniká nejen krásou terénu, ale i bohatstvím květeny. Naše Zaltonosná Brtnička spojuje dvě sídla někdejšího rodu Hrutovců, Kněžice a Rokštýn.
Řečiště její je v Opatově a Brtnice regulováno. V Brtnici jsou mosty s památnými sochami. V Kněžicích bylo r. 1907 usneseno řečiště upravit.
Území, kterým se Brtnička k moři ubírá a s něhož své přítoky sbírá, nazývá se povodí Brtničky. To je naše údolí a stráně našich dvou "pohoří". Ty potůčky zurčící nesou z křišťálových studánek sny a zkazky. - Některé z těch pramenů, vinoucích se s památných míst, zaniklých osad, povídají si o dávno minulých dobách.
2. Gravitační vodovod obce Kněžic s Vískou
Nejvhodnější využitkování pramenů je vodovod. Nedostatek pitné a užitkové vody v Kněžicích, které jsou odkázány na zásobování ze studní nedostačujících, hlavně za suchého období v létě, přivedl obecní radu k tomu, aby si dala vypracovati detailní projekt obecního vodovodu. Okresní úřad v Jihlavě několikráte obecní radu vyzval, aby s ohledem na mnohé případy epidemie břišního tyfu s největším urychlením se postarala o vybudování vodovodu.
Řešení detailního projektu obecního vodovodu pro Kněžice a Vísku firmou ing. Oldřich Nikel, úředně oprávněný civ. inž. v Brně, stalo se na podkladě výsledků jímacích prací - v dohodě se státní stavební správou zemědělsko-technickou pro vodovody a kanalisace u okr. úřadu v Brně.
Je zajímavo, že v této trati, již jmenují "Kobylenec-Lubařovy louky" - u pramenů - stávala ještě v 15. stol. pustá vesnice Malé Petrůvky, o níž bude ještě bližší zmínka. O její někdejší existenci svědčí to, že při pracích bylo nalezeno vroubení studní, různé nádoby, uhlí aj.
Vodovod bude ukončen r. 1938.
3. Studně
Studně v osadě je nutná životní nezbytnost nejen pro lidi a domácí zvířata, ale i pomůcka při chránění lidských příbytků ohrožených ohněm. Studně mají zajisté souvislost s podzemním tajemným prouděním vovy a složením půdy. Lidský život a zdraví jsou závisly na jakosti vody dle rčení : "Žijí na dobré vodě".
Nejbohatší studně na vodu v Kněžicích je obecní "haltýř" na jižní straně radnice. Dříve byla to studně otevřená, zníž byla voda čerpána pro všecky potřeby. Voda bývala znečišťována. Proto jevila se potřeva častější opravy, což stávalo se též k nařízení jako v roce 1906, 1907 1914. Po válce čerpá se voda z haltýře čerpadlem elektrickým, zřízeným firmou T. G. Sigmund v Olomouci do domů č. 95, 96, 97, 21, 19, 117 a 18.
Je pravděpodobno, že haltýř má vodu s Muchových palouků pč. 1577 - za hřbitovem na levo cesty do Skalek. Býval tam silný pramen, jehož mělo býti použito pro vodovod. V domě č. 20 objevoval se silný proud vody, takže se sklep naplňoval vodou, že vytékal na náves. Kolovala pověst, že ten sklep s Muchovými palouky je spojen podzemní chodbou, kterou prý proplula kachna. Lze však připustiti, že to byl silný proud vody. Někdejší majitel Rosenberg dal proudějí vody do sklepa zastaviti.
Také jiným veřejným obecním studním byla věnována péče. Např. studně na Větrově byla opravována r. 1912 a 1913.
Nejen v osadách, ale i mimo ně v okolí jsou studánky s doboru vodou. V revíru opatvoském zv. "Hutský" je studánka "římská", nazývá se tak proto, že mraky ženoucí se odtud přinášívají obyčejně bouři - hřmění. Dříve říkalo se jí "hřímská". Období v sesouvání souhlásky h děje se ve jménech : Hřímov, Hřímovice aj. - "Na kříži" pod obrázkem sv. Trojice je též studánka s křišťálovou vodou, z níž teče pramen vodovodu třebíčského.
4. Rybníky
Kromě ve stati VI., 1. uvedených rybníků, jimiž protéká Brtnička, jsou v našich osadách rybníky následující : v Rychlově pč. 165, 0.1251.ha, v Hrutově dva rybníky náležejícíc velkostatku, jv. od Hr. 1 a půl km Nový rybník pč. 467 (vým. 0.4799.ha), v Jestřebí : na návsi stávek pč. 2 (výměra 0.2485 ha), pč. 31 (0.0367 ha), pč. 95 (0.2985 ha), jz. na Alejích rybník Ovčák pč. 821 (1.1258 ha) je v příjemné poloze obklopené lesnatými stráněni a je vhodný ke koupání. - Chov ryb se tu nedaří. (V jestřebském rybníčku "stávku" topil se 5letý František Bártů a byl pře utopením zachráněn Ant. Berkou, jenž byl zavolán chotí učitele.)
5. Zaniklé rybníky
V Kněžicích zaniklé rybníky v Lužích proměněné v louky, a to : Leixnerův rybník, Uhrův rybník, Jirků rybník. V Rychlově Kružíkův rybník.
6. Turkův rybníček
Po pravé straně silnice, jež vede z Opatova ke Kněžicícm, v údolí mezi lesy panství brtnického, býval malý rybníček nazvaný Turků rybníček, nyní vypuštěný a proměněný v louku, jež náleží obci Opatovu, avšak jméno "Turkův rybníček", jenž znám po celém okolí, tůstalo podnes.
O rybníčku tom, jakož i tom, proč ono jméno dostal, vypravuje se následují pověst : V dobách, kdy zlá a bojovná vojska turecká hubila země rakouské, přitáhla část výbojného vojska i do zdejší krajiny, aby ji plenila a pustošila. Před vojskem poslán byl vyzvědač, aby krajinu a cesty prohlédl a věděl, kde by se dalo co pleniti a loupiti.
Takový turecký vyzvědač jel jedenkráte od Kněžice k Opatovu - jel v noci a že byla noc tmavá, zabloudil v lese a dostal se k tomuto rybníčku, zajel do bahnitého jeho chobotu a zahynul. Když pak ho lidé nalezli, vytáhli mrtvolu, vykopali hrob a tam jej položili. Podnes ukazuje kámen, o němž se praví, že prý označuje místo, kde Turek je pochován. Jaká hrůza a strach byl před Turky a jakou památku Turci po sobě zanechali, patrno z toho, že se tu donedávna bálo celé okolí jednoho Turka v zemi odpočívajícího. Až donedávna nikdo za živý svět nebyl byl šel pozdě v noci okolo Turkova rybníčku, aby ho Turek nelapil a o tom, co se přihodilo pozdním chodcům vypravují s e nejrozmanitější a nejpodivuhodnější příhody. (Z Památkových pověstí)
7. Rozvodí - předěl
Kromě jmenovaných tekoucích vod, které jdou s povodí Brtničky, jsou následující potoky, které směřují jinam. Hřebeny horské, tvořící údolí Brtničky, tvoří rozhraní vod na dvě strany tekoucích, a říkáme jim předěly. Ze západního (jestřebského) předělu začíná potok od Folknavy sz. 2 a půl km od Jestřebí, a vlévá se u Beranova do řeky Jhlavy. - Druhý přítok Jihlávky počíná u Zhorce. Oba potoky svědčí o tom, že západní hřeben je předěl. - Na předělu východním (Kněžickém lese) vzniká z uvedené studně u hájovny "Na kříži" (Hajdy) potok tekoucí na východ a využitý ku třebíčskému vodovodu.
8. Třebíčský vodovod
Ku zmíněnému pramenu kněžického lesa připojuje se potok, vyvěrající mezi kopci Buková a Kobylí hlava 670 m vysokými a k severu tekoucí. Takto zesílený potok plyne k jihovýchodu přes Heraltice, Pokojovice, Hvězdoňovice, Čechočovice, Starč a u Třebíče se vlévá do řeky Jihlavy. Proud tohoto "Stařečského potoka" je sesílen sedmi rybníky, jimiž protéká.
Dle návrhu prof. pražské techniky inž. Hrázského má býti v roce jubilea povýšení Třebíče na město započato se stavbou gravitačního vodovodu města Třebíče, které ode dávna trpělo nedopstatkem vody. Dle návrhu onoho započato se stavbou po šedesátiletém uvažování. Potrubí je vedeno směrem "Stařečského potoka".
VII: Podnebí
Na podnebí má největší vliv nadmořská výška a útvar povrchu zemského. Kněžice, Víska a Brodce mají průměrnou výšku 540 m, Hrutov a Rychlov 500 m, Jestřebí a Nová Brtnice 600 m. První tři osady jsou položeny v údolí Brtničky a chrání je oba hřebeny před východními a západními větry. Též před severními větry jsou dosti chráněny. Je nesporno, že i vodní hladina působí příznivě.
V Hrutově napadly r. 1866 tak velké spousty sněhu, že se stromy lámaly. - Velké množství sněhu napadlo v říjnu 1891 v Jestřebí. Nastalo krátké zimní počasí, po němž bylo pokračováno v polních pracích. Zima pak byla bohata sněhem a mrazy. - Léto 1893 bylo tak suché, že voda v potocích vyschla a ryby ve zkažené vodě jinde hynuly. - Jaro 1895 velmi nepříznivé, bohaté na sníh a dlouho trvající zimu. Dne 7. května napadlo velké množství sněhu na listy, čímž se stromy lámaly. Zima téhož roku byla velmi tuhá, sněhu napadlo 3 - 4 metry. - Dne 22. července 1898 rozpoutala se nad Jestřebím strašná bouře, při níž byl 9letý Frant. Kopečnů bleskem popálen. - Dne 1. července 1922 byla v Kněžicích bouře s krupobitím a přívalem, který na Valkonovcích a Šalkovství způsobil velké škody. - Roku 1928 při velké bouři s povodní zabil blesk Vaníčka a 2 krávy. - Mráz v zimě 1928 - 29 způdobil na ovocném stromoví škody asi 90 proc. - R. 1929 v červenci vznikla velká škoda na úrodě bouří s povodní.
VIII. Zdravotní poměry
Naše domovina, jejíž polovina povrchu jsou lesnaté kopce a jež má asi 150 studní většinou se zdravou vodou, je krajina zdravá.
26 studní poskytuje vodu pro domácí potřebu (pro dobytek, ku praní apod.), 2 studně mají vodu železitou, asi třetina studní je zakryta. 16 studní je veřejných, z nichž po 5 jsou v Kněžicích a Jestřebí.
Důkazem toho, že je tu podnebí zdravé, jsou četné návštěvy a pobyt letních hostí. Vábí je také vhodně koupaliště v Pan. rybníce.
Ačkoliv jsou naše obce od světa vzdálené, přece je někdy stihly epidemické nemoci. Např. 1541 zavlečen byl z Vídně na Moravu mor, a to do krajin od Znojma k Jihlavě. Denně umíralo ve městě 50 lidí. V naší krajině byl mor i v letech 1483, 1507, 1661. V roce 1866, když řádila cholera, byly i Kněžice postiženy. Hrutova však byl uchráněn a jeho óbyvatelé nosili prý kněžickým na Stráň pokrmy, odkudž si je lidé kněžičtí odnášeli, nestýkajíce se s hrotovskými.
V Jestřebí, jež má na návsi 3 rybníky, objevila se častěji nakažlivá nemoc. R. 1885 byl prý tam zavlečen čeledínem Fr. Povolným z Malého tyfus, který se rozšířil do 30 domů. Ze 100 onemocnělých zemřelo 5 lidí. - Rok na to vyskytl se ještě v několika případech. - Roku 1892 řádila v Jestřebí chřipka, jež se opakovala roku 1899. Většina žáků i učitel byli jí postiženi a učitel byl nucen z následků se léčiti v lázních. V Kněžicích objevil se tyf v několika případech ve třicátých letech. Původ prý byl z haltýře. Nato se brzo začalo jednati o stavbu vodovodu. V té době objevila se též spála.
Kdo pro své zdraví potřebuje a hledá místo s horským vzduchem plným osvěžujícího a sílícího ozonu, najde je v našich revírech - Kněžickém a Jestřebském lese. Jestřebský les, láká nejen rozmanitostí povrchu a výškou půdy, ale i těmi svými "alejemi" od pěkné památkové myslivny s hájovnou na 7 stran k obcím vedoucími. Kněžický les s myslivnou, v níž je meteorologická stanice, má stenou výšku jako les Jestřebský vlnitého terénu. Blízký Salaguardů hostinec v Nové Brtnici vábí svou útulnou polohou k odpočinku a občerstvení turisty a časté hosty.
Není divu, že mnozí, kteří užili blahodárných zdravotních účinků milého pobytu na těchto našich "horách", vrací se opět na památná území naší domoviny.
Důkazem nezvratným, že krajina naše je zdravá, je zjevný zdravotní stav našeho lidu, o němž také svědčí počátek a konec života - jinak řečeno : narození a úmrtí.
Lidový lékař. V letech 1835 - 1880 žil v Brodcích v nynější hájovně č. 32 tehdejší rasovně, pohodný Fr. Hotový. Pocházel z rodu, jenž byl znám lékařskou dovedností, uměl vařit léky a připravovati tzv. "brodecké" kapky. Tento Hotový, zdědiv ono lékařské umění léčil ponejvíce zlomeniny kostí, obraženiny, vyraženiny, anglickou nemoc dětí, zkřivení páteře, u koní léčil koliku, hříběcí a úrazy.
V neděli stávalo před rasovnou mnoho povozů s nemocnými, kteří čekali, až na ně přijde řada. Také vyléčil hocha potomního knížete Em. Collalta, který skákaje v knížecím zámku po schodech, zlomil si nohu. - Hotový měl více synů, ale žádný nezdědil rodinného umění. Zato stal se jeho následníkem - lidovým lékařem - synovec Josef Kalčík, jenž si roku 1877 postavil domek č. 105 u Brodců na kněžickém pozemku a provozoval lékařství po smrti strýcově. Také k němu chodili ze široka a daleka hlavně se zlomeninami. Napravování jich konal Kalčík tím, že zlomený úd dal do destiček a každý druhý den převazoval. Za 6 neděl kost srostla. Na 200 jinochů vyléčil, že se stali schopni vojenské služby. Za neoprávněné léčení byl lékaři žalován, pokutován a vězněn. Tím se zadlužil, strádal bídou a v chudobě zemřel u svého syna kováře v Brtnici, dosáhnuv věku 79 let.
IX. Rostlinstvo
Na půdě a na ovzduší je závislý život a zdraví nejen lidí, ale i zvířat a rostlin.
Rostliny poskytují nám jak potravu, tak i jiné potřeby životní. Půda našeho domova není, co se týče úrodnosti, tak vydatná jako jinde, a proto plodiny její nevykazují zvláštní zadatnosti.
Divé ženky na Víseckém vrchu. Na domě č. 3 ve Vísce byl před dávnými lety hospodář Tluksa. Když jednou jel s pole domů z orání pod Vrchem, sedla si mu na vůz u Vrchu nejaká malá ženka. V domění, že se chce svézt do Kněžic, nechal ji na voze. Jakmile však přijel na dvůr, skočila tato osůbka s vozu a vlezla si v kuchyni na pec. Tam seděla a nebylomožno po dobrém ani po zlém dostati ji ze stavení. Trvalo to několik dní. Přišel tam jakýsi verglář z Brtnice a povídá : "Lidé zlatí, ve Vrchu je křiku a pláče, pořád tam někdo volá : Marcelinko, pojď domů. Pampelišek umřel." Jak to řekl, skočila ženka s pece a úprkem se hnala ze stavení pryč. Od těch dob už nebyla k spatření.
X. Zvířectvo
Domácí zvířqta se živí nejvíce rostlinnou potravou jako živočichové mírného zeměpisného pásma. Lidé chovají domácí zvířata pro maso a pečují také o divokou zvěř, hlavně zajíce a srnce. Z pernaté zvěře jsou předmětem lovu koroptve a bažanti. Kromě toho střílejí se holubi, sluky aj.
Právo loviti zvěř mají vlastníci pozemků nebo nájemníci honitby. Těmi jsou buď jednostlivci nebo spolek.
Jak na Alejích, tak v Kněžickém revíru žijí jednotlivě jezevci, o čemž svědčí trať na Alejích, zvaná Jezevec.
Jméno trati Henhýbel (od slova Hahn) svěfčí o tom, že na Jestřebském lese žili tetřevi.
Vedle užitečného hmyzu vyskytly se u nás časem zhoubné vlivy hmyzu škodlivého. R. 1543 v pátek po Vavřinci z Uher přivalilo se do našich krajin hejno kobylek, jež jako mrak zakryly slunce a dopadnuvše na zem, zničily obilí.
XI. Obyvatelstvo
Náš lis jsa vzdálen městského ruchu a života zachoval si celkem venkovskou prostotu, skromnost a otevřenost. Není ve svých požadavcích příliš náročný. Je pohostinský, nabízeje hostu pohodlí, pokrm a nápoj. Je pracovitý a spořivý, ač jinak miluje společenské veselí a pobesedování. Láska k domovu je zárukou jeho vlastenectví. Je zpěvný. Smysl pro krásu je patrný v příbytcích, v zahradách, obleku a těle.
Vzdělání lze posuzovati dle různých hledisk, nejlépe však podle toho, jak lidé používají prostředků vedoucích k němui, ajk se vzdělání jeví.
Je nesporno, že činnost školy a kostela, jakož i jejích činitelů nezůstává bez výsledků. V dávných dobách asi již existující škola zdejší a náboženský život byli kladnými činiteli na polo vzdělání a pokroku.
Premonstráti v Kněžicích. O vzdělání lidu v středověku pečovala církem a její různá zřízení, zváště kláštery. Tyto byly zakládány nejvíce pro zájmy náboženské, ale také pro vzdělání nové osazeného území. Kláštery lákaly a ku práci ukázňovaly lid poddaný. Naše krásná krajina byla osazena ve 12. století dobrým lidem a v ohledu duchovním svěřena premonstrátskému klášteru v Želivě, který založil v Kněžicích proboštví. Premonstráti nejsou jen vyznavači víry v eucharistii a bojovníky za kult mariánský, ale i horliteli pro vědu a umění. Své kláštery stavějí v krásné přírodě. Proboštví zaniklo kolem roku 1536.
Pravděpodobně při tomto proboštví existovala ve 14. stol. i škola.
Dle cís. nařízení z 6. prosince 1774 byly ve městech a vesnicích, kde byly fary nebo filiální kostely, zřizovány školy triviální. V důsledcích tohoto nařízení škola kněžická byla umístěna roku 1788 v zámku, kde byla asi 11 let.
Podle politického zřízení r. 1805 zřizuje se při každé faře škola farní. V Kněžicích vystavena radnice a v ní umístěna škola, která tam byla do r. 1843. V roce 1841 až 1844 vystavěna na místě školky nová škola dvoutřídní o jednom poschodí. Roku 1878 rozšířena škola kněžická na trojtřídní a z té příčiny najmuty světnice v domě 32.
Výnosem zemské školní rady v Brně, z 2. června 1890, č. 4308 rozšířena škola v Kněžicích na pětitřídní. Počátkem šk. roku 1890 byla otevřena čtvrtá a roku následujícího pátá třída.
Zdejší nářečí je podhorácké.
Několik tvarů zde užívaných, vybraných z povídky, napsané nářečím : barciže, bévalo, cétil, dycky, ďama, hlópé (člověk), hliboký, hadijó, jednó, které den, liščí, mermomocí, néčerstvějíc, nescel, nezvostal, pastvišče, po klukách, puda, réši, rundali, šplíchali, švikali, spózeli se, šóstl sebó, tydá, v tédnu.
O někdejším kroji zdejšího lidu je nesnadno něco místního napsati. Nynější generace již si nepamatuje, jak se jejich prarodiče odívali do práce a ve svátek. Jen kožichy uchovaly v paměti. O tom, že by se zachovaly v někdejším domě kusy národního kroje, jsem se nedověděl.
Náš venkovský lid živí se nejvíce potravou rostlinnou a mléčnou, což má vliv na jeho povahu a zdraví. Brambory, zelí, hrách, čočka, krupice, kroupy, rýže, moučná jídla, mléko, sýr, tvaroh aj. je jeho nejobvyklejší potravou. Chléb, o nejž denně prosí, je nyní nejvydatnějším pokrmem. Dříve - zvláště v dobách roboty - byl pamlskem a nahrazovaly jej placky ze sušené řepy. Divíme se, že při takové stravě mohl lid těžce pracovati a zachovati si zdraví a sílu.
Sbor dobrovolných hasičů byl založen r. 1878 místními učiteli bratry Janem a Theodorem Sobotkou. Stroj, výzbroj a výstroj koupila obec.
Hašení ohně v dobách někdejších bylo nedokonalé a často bezvýsledné. Ani pomůcek nebylo. V každém domě měli na silném rahně upevněný hák na způsob halapartny na trhání hořící střechy, aby se oheň nešířil. Mimo ten hák měli pod střechou žebř dosti dlouhý, aby bylo lze vylézti na střechu a oheň hasiti. K požáru seběhli se lidé s různými nádobami k hašení. Postavili se, řízení vlivnou osobou, do řady (řetězu) tak, aby jeden konec řad byl u vody a druhý blíže ohně. Plné nádoby podávali směrem k ohni, který byl ulíváním hašen. Nebylo-li větru a domy nestály těsně u sebe potkalo se úsilí s dobrým výsledkem. Jinak padlo za oběť vše, co přišlo ohni na dosah. Tehdy však nebylo toli k požárů jako nyní, ačkoliv se svítilo v domě i chlévech loučemi.
Roku 1883 vyhořely domy 133 a 39 v Kněžicích. - Roku 1885 byl největší požár, jaký zde byl pamatován. 57 domů mu padlo za oběť. Od č. 31 západní řady domů k č. 8 na jih, a pak od mlýna 107 až k č. 93 východní řady.- Roku 1898 zničen požárem mlýn č. 42 a stodola č. 37. - Roku 1908 lehla popelem pila č. 42. - R. 1909 vyhořely domy č. 41 v Kněžicích a č. 5 ve Vísce. - R. 1910 utrpěly požárem domy č. 39, 40 a 38. - R. 1911 na jaře hořelo v domě č. 22 a 23. - V témže roce v říjnu potiženo požárem 13 majitelů domů č. 54, 53, 94, 131, 51, 93, 95, 96, 97, 48, 49, 128. - Roku 1912 padl požáru za oběť dům č. 106. - R. 1917 vyhořelo domovní číslo 92. - R. 1919 shořel dům č. 14ve Vísce. - R. 1925 postižen mlýn i pila č. 107. - R. 1926 byly 3 požáry : ve vísce č. 21 a 19, dále 37, 134 a 36 v Kněžicích. Pak tamtéž č. 44 a 142. - R. 1928 v noci zničeny č. 59 a 60. téhož dne dopoledne vypukl požár v č. 111. - R. 1929 hořelo 3krát, a to 13. července v č. 65 a 67, 23. září v č. 100 a 102, 18. prosince v družstevní tírně lnu. - R 1930 hořelo 11. června v č. 9 a 25. srpna v č. 132, 17, 16, 154 a 18. - R. 1934 v č. 113. - R. 1935 zase v č. 107. - R. 1936 v Kněžicích č. 43 a 41, ve Vísce č. 2, 3 a 4.
